VOKTOR

„Kde jsi byl celý den?“ zeptala se Elara z postele, když jsem prošel dveřmi.

Nepohnul jsem se dál. Jen jsem tam stál, opřený ramenem o rám, a pozoroval ji.

Byla opřená o pelest, nohy zastrčené pod dekou, na klíně balancovala malou misku s dobrotami – pravděpodobně ukradenými z Valeričina pečlivě hlídaného „povoleného“ přídělu. Vlasy měla rozpuštěné, tváře růžové teplem místnosti, rty lesklé