ELARA

O měsíc později

„Uááááá,“ Isadořin pláč prořízl dětský pokoj jako siréna.

„Ne, už zase ne,“ zasténal Voktor z houpacího křesla, hlavu zakloněnou o zeď a oči pevně zavřené čistým vyčerpáním.

Usmála jsem se i přes únavu, která mě tahala za každý sval v těle, a spěchala jsem k němu s Daxem v náručí. Můj chlapeček byl v mém náručí klidný, velkýma zelenýma očima jako ty moje na mě mrkal, drobnou