Declan

„To je tak trapné…“ zamumlá Clara, když se vrátíme na hotelové parkoviště.

„Proč?“ zeptám se, i když odpověď už znám: Claře se nelíbí, že do Tokia přijela jako moje asistentka, a teď se o ni musí starat její šéf, protože si zlomila kůstky v nártu.

„Protože prostě je…“ zamumlá, což mě vyprovokuje k uchechtnutí.

Cuknou mi koutky. „Je to, jak to je.“

Clara na to neřekne nic. Místo toho se zatv