Clara

Návrat domů mi připadá jako rozsudek smrti. Už nebudu s Declanem sdílet hotelový pokoj ani ležet v té velké, nadýchané posteli a těšit se, protože vím, že mě před půlnocí obejme.

„Claro?“

Declanův náhlý hlas mě vyleká a část mé důstojnosti se roztříští, když si všimnu, jak mu v reakci na to cukají koutky. Ten parchant se mi směje.

„Vylekal jsem tě?“ zeptá se.

„Vůbec ne,“ zalžu a dodám: „Potř