Clara

Po rozhovoru s Declanovou matkou mě Declan vede do svého dětského pokoje. Je to tak asi lepší, protože Victoria Kincaidová mě neuvěřitelně znervózňuje. Sedět a čekat na večeři v její přítomnosti, z toho by se mi udělal vřed.

Declan se zastaví u dveří, ale neotevře je. Místo toho na mě pohlédne se zvláštním výrazem. „Slib mi, že se nebudeš smát ničemu, co uvidíš uvnitř.“

„Ó?“ rty se mi zvlní