Declan

Nepřekvapuje mě, že se mnou Clara nemluví. Byla na mě naštvaná už předtím, než jsme nastoupili do auta, a momentálně mi dělá společnost jen rádio. Hraje z něj potichu nějaký popík, zatímco Clara zírá z okna a ignoruje mě. Prakticky cítím ty vlny žárlivého vzteku, které z ní vyzařovaly.

Když konečně dorazíme domů, Clara vletí dovnitř dřív než já. Než ji stačím dohnat, je už v ložnici a prásk