Clara

Když lékař oznámí, že Declanův nádor je jen neškodná hrouda, moje vnitřní já radostně zavýská, zatímco to vnější projeví své štěstí tím, že Declanova ruka pocítí stisk silný jako v kleštích. Pod tou silou, kterou vyvíjím, slabě vykvikne, ale neřekne nic, protože lékař ještě nedomluvil.

„I když nádor není rakovinotvorný, stále musí pryč,“ vysvětluje lékař pomalým hlasem, jako bychom byli děti