Gemma

I když jsem na Juliana – tedy, pana Kincaida – křikla, aby zastavil, jsem v šoku, když to opravdu udělá. Otočí své urostlé tělo a jedno výmluvné obočí vyletí nahoru, jako by nečekal, že ho budu následovat. „Ano, slečno Davisová?“

V těch podpatcích trochu zavrávorám. Moje pýcha je zraněná a nelíbí se mi, jak pobaveně pan Kincaid vypadá, když si mě přeměřuje a vidí mě funět, ale moje ponížení