Gemma

Ve chvíli, kdy zavěsím, na mně spočine Julianův pohled. „Jsi si tím jistá?“

Zatnu zuby, jako bych měla v krku něco, co musím spolknout, ale nic tam není. Jen neviditelný knedlík. „Ne, ale chci to udělat. Už mě nebaví se schovávat.“

Jeho ruka pod stolem najde tu mou a jemně ji stiskne. „Nemusíme tam chodit, jestli nejsi připravená. Tvoje rodina zní...“

„Hrozně?“ doplním s trpkým úsměvem.

Uche