Harper

Jsem příšerná manželka.

Noční obloha nade mnou se třpytí, posetá hvězdami, jak se na ni dívám z nemocničního parkoviště. Sedím v autě už dvacet minut, motor vypnutý, a peru se s pocitem viny a vzpomínkou na Paulův obličej, když jsem po večeři odešla.

„Nemůžu ho jen tak opustit,“ řekla jsem.

Paul se na mě podíval, jako bych byla cizí člověk. „Předtím jsi to udělala.“

Ta slova mě zasáhla jako