Do očí se mi začaly drát slzy. Nemohla jsem se nadechnout. Poplácala jsem ho po ruce, ale nezdálo se, že by mě hodlal pustit.

Cítila jsem, že nadešel můj čas. On by mě skutečně raději zabil, než aby mě přijal.

Nebyla jsem chamtivá. Věděla jsem, že něco cítí k někomu jinému. Ta žena s ním byla v sále a možná už nosil prsten s jejím jménem.

Krátce jsem pohlédla na jeho levou ruku. Na prsteníčku žádn