„Elara Vaneová,“ odpověděla jsem a potřásla si s ním rukou.

„Těší mě,“ řekl s úsměvem.

Připadal mi jako veselý chlapík. Nebyl tak vážný jako jeho Alfa. To bylo dobře. Alespoň někteří hodnostáři nebyli tak náladoví jako jejich Alfa, včetně mého bratra.

„Určitě si mě pamatuješ z toho večera v klubu.“

Jeho slova mi připomněla, kde jsem ho už viděla. Byl to on, kdo mi řekl, že na mě někdo čeká, a já n