S rozzářeným úsměvem Elara přikývla směrem ke Kaelenovi. „Dobře.“

Záleželo jí jen na něm; na nikom jiném. Pokud chtěl, aby ho tak oslovovala, jen když budou sami, byla s tím smířená.

Otevřela dveře a vystoupila z auta. Pak se sehnula k okénku a podívala se na něj.

„Dobrou noc, druhu.“

Vyfoukl obláček kouře, zamrkal na ni a řekl:

„Dobrou noc.“

Začervenala se, otočila se a zamířila ke dveřím svého d