**Pohled Killiana**

Cass se posadila, nervózní tak, jak se patřilo. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem na ni byl takový. Pochybuju, že jako malá udělala někdy něco tak hrozného, aby na ni dopadl můj hněv v plné síle. Seděla vzpřímeně a s očekáváním se na mě dívala. V očích měla ten svůj smutek.

„Kdo ti dal právo vykládat Morganě o našem lékaři a o našem soukromí?“ zeptal jsem se.

„Nikdo.“ Dívala se