**Pohled Alany**

Killian ležel v posteli se mnou, paže měl kolem mě ovinuté, ale já ležela tváří k němu. Tíha našeho zármutku nás tiskla k sobě, až jsem měla pocit, že žijeme ve světě, který se přestal točit. Venku do oken bušil déšť, každá kapka byla jako malá pěst bušící do skla a dožadující se vstupu, stejně prudká a neúprosná jako náš smutek.

Sledovala jsem, jak se mu třesou ramena vzlyky, kte