**Killianův pohled**

Ve chvíli, kdy se Alana zhroutila na podlahu, se čas zadrhl. Srdce mi poskočilo, hruď se stáhla, jak jsem se vrhl vpřed a jen tak tak ji chytil, než dopadla na studenou dlažbu. Její tělo mi v náručí ochablo, křehké a lehké... až příliš lehké. Kůže byla lepkavá, dýchání měla mělké a nepravidelné, rty měla bledé.

"Alano," zašeptal jsem naléhavě a otřel se jí rukou o tvář. "Alano