**Pohled Killiana**

Dům byl po Romanově odchodu až příliš tichý. Takové to ticho, které vás neuklidní, ale drásá vám nervy, jako by se vám samotná ta mlčenlivost vysmívala, a přesto ve vzduchu stále viselo napětí. Carmilla pořád seděla u mého stolu, v ruce balancovala sklenku vína a na rtech měla úšklebek, který tam vypadal jako vytesaný natrvalo. Neobtěžoval jsem se skrývat podráždění. Opřel jsem