Pohled Sienny

Ticho v jídelně houstne, tlačí mi na kůži jako druhá vrstva dusivého vedra. Můj dech je mělký, prsty mám pod stolem pevně zaťaté v klíně. Nevím, co je horší – tíha jejich pohledů, nebo to, že se mi ta pozornost zčásti líbí.

Nikdo se na mě nikdy nedíval tak jako oni. Jako bych byla něco, co stojí za prozkoumání. Za pochopení.

Měla bych odejít. Měla bych vyrazit ven a prásknout za sebo