Pohled Sienny

Slunce sotva vyšlo, a přesto už jsem měla sbaleno. Naházela jsem do tašek jen to nejnutnější. Oblečení, skicák a pár osobních věcí. Neměla jsem chuť zůstat ani o minutu déle. Ne po tom, jak se věci vyvinuly včera.

Stála jsem v chodbě domu a upřeně se dívala na vchodové dveře. Stáje za mnou mi vždycky připadaly jako domov, ale teď to bylo místo, odkud jsem nemohla utéct dost rychle. N