Pohled Sienny

---

Lorenzo se ani nehne.

Stojí přede dveřmi jako zeď, paže zkřížené, tvář chladnou. Snažím se ho obejít, ale on se posune – právě tak, aby mě znovu zablokoval.

„Ještě jsme neskončili,“ řekne tichým, pevným hlasem.

Zatnu zuby. „Uhni.“

Najednou stojí přede mnou i Donato. Blízko. Příliš blízko. Cítím jeho teplo, cítím jeho kolínskou – temnou, nebezpečnou, známou. Obklopuje mě jako kouř