– POHLED Lorenza

Slyšel jsem její smích.

Jemný.

Teplý.

Skutečný.

Zastavilo mě to v chodbě jako přibitého. Ten zvuk jsem neslyšel celé týdny. Nebyl to zdvořilý úsměv ani chladné uchechtnutí. Byla to ona.

Opřel jsem se o zárubeň dveří, skrytý, a jen se díval. Telefon měla přitisknutý k uchu, na rtech jí stále hrál slabý úsměv. Byla schoulená na pohovce tak, jak to dělávala dřív – nohy pod sebou, mik