Siennin pohled

Po Fiammettině odchodu v pokoji zavládlo ticho. Nebyl to ten příjemný druh ticha. Byl to ten typ, který vám sevře hrudník a nedovolí vám dýchat. Zůstala jsem sedět na pohovce a zírala do prázdna. Její slova mi v hlavě zněla stále dokola – jemná, ale ostrá. Jako by mě varovala před něčím, co jsem ještě nedokázala prohlédnout.

O několik minut později se dveře otevřely a já se nemusela