Sienna – pohled první osoby

---

Neměla jsem ani čas přemýšlet.

V jednu chvíli jsem byla schoulená v Emiliově klíně, stále ještě bez dechu z toho, jak se mnou zacházel – pomalu, vyrovnaně, majetnicky – a v další už do místnosti vcházeli Donato a Lorenzo a zavírali za sebou dveře, jako by měli všechen čas světa.

Donato se opřel o zeď. Klidný, nečitelný jako vždy. Lorenzo si už sundával sako, rukávy