Pohled Sienny

Sledovala jsem, jak se hroutí, ještě než si to sám uvědomil.

Lorenzo nedělal hluk, když trpěl. Nekřičel. Nenadával. Rozbíjel věci v tichosti. Prohrabával zásuvky. Rozbíjel sklo holýma rukama. Nechal za sebe mluvit krev místo úst. Tak jsem poznala, že je to zlé.

Když jsem ho takhle viděla, něco to ve mně otřáslo.

Nebyl z kamene. Ne doopravdy. Věděla jsem to od té noci, kdy mi krvácel