**Donatův pohled**

Její slova mě zasáhla jako jiskra do suchého dřeva.

„Vem si mě, tati. Prosím.“

Ta malá potvůrka neměla ani tušení, co právě rozpoutala. Můj úd pulzoval nad její troufalostí, ale nehodlal jsem jí dát to, co chtěla, jen proto, že si o to řekla. Takhle to nefungovalo. Ona si nebude diktovat. Tady jsem pánem já a ona si to právě měla připomenout.

Chytil jsem ji pevněji za zápěstí, n