Pomalu jsem se probouzela, tělo ještě ztěžklé spánkem, prostěradlo hřejivé a měkké na mé kůži. Místo vedle mě bylo prázdné. Donato byl pryč. Na chvíli jsem tam jen ležela, zírala do stropu a cítila, jak na mě dopadá ticho celého pokoje. Bez něj nablízku to působilo jinak. Přitáhla jsem si přikrývku těsněji k tělu, stále na ní lpěla jeho slabá vůně, a nechala jsem se jí nadechnout. Svaly mě bolely,