Šla jsem pomalu zpátky nahoru, každý krok se zdál těžší než ten předchozí. Na hrudi mi stále ležela tíha toho, co Nate řekl v kuchyni. Ta slova se mi v hlavě opakovala znovu a znovu, pokaždé ostřeji, a ať jsem si říkala, jak moc je chci setřást, držela se mě jako klíště. Byla to opravdu urážka, nebo jen vztek, který z něj bezmyšlenkovitě vytryskl? Nedokázala jsem to rozeznat. Tak či tak to píchlo