Z pohledu: Sienna

⸻

Seděla jsem v křesle naproti pracovnímu stolu, záda narovnaná a ztuhlá. Ruce mi ležely na kolenou, prsty zaťaté tak pevně, že se mi nehty zarývaly do kůže. Nedovolila jsem si ani pohnout. Nedovolila jsem si se přikrčit. Ale uvnitř jsem se cítila naprosto odhalená.

V místnosti panovalo tíživé ticho. Upíralo se na mě příliš mnoho očí. Cítila jsem je jako ruce – jak se mě dotýkají