Siennin pohled

Tma z té místnosti nikdy úplně nezmizí.

I když se na vteřinu rozsvítí světlo, působí slabě, neduživě, jako by sem nepatřilo. Stěny jsou betonové, potřísněné vlhkými skvrnami, které vypadají jako staré stíny. Vzduch smrdí olejem, kovem a něčím hořkým, co mě pálí v krku při každém nádechu.

Nevím, jak dlouho už tu jsem.

Mluvila jsem málo, nedávala jsem jim, co chtěli, a oni ztratili tr