Seděla jsem naprosto nehybně v ředitelně doktorky Whitakerové a sledovala, jak se ošívá za svým impozantním mahagonovým stolem. Odpolední světlo pronikalo skrz žaluzie a vrhalo po místnosti pruhy, které zdůrazňovaly napětí visící ve vzduchu. Postoj jsem měla uvolněný, jednu nohu ležérně přehozenou přes druhou, ruce spočívaly v klíně.

Corbin seděl vedle mě a při pohledu na jeho potlučenou tvář se v