„Dáte si skleničku?“ zeptala jsem se a přešla k němu. „Aha, sakra. Zapomněla jsem, že nepijete.“

Vanceovi se rty zvlnily do mírného úsměvu. „Víno od Carmichaelové? Myslím, že udělám výjimku.“

Pozvedla jsem obočí a nalila nám oběma. Sytě rudá tekutina se zavířila v křišťálu a zachytila světlo. Přitukla jsem si s ním, sklenice jemně cinkly, a pak jsem ji jedním plynulým pohybem vyprázdnila. Cítila j