Cameron Beckett si promnul spánky a sesunul se do svého koženého křesla v kanceláři. Bylo už pozdě večer, ale jeho den ještě zdaleka nekončil. Sáhl po telefonu a vytočil známé číslo, dal ho na hlasitý odposlech a přitom si masíroval krk.

„Ahoj,“ ozval se po dvou zazvoněních Rowanion hlas.

„Dneska to se Sethem šlo docela dobře,“ řekl Cameron a v hlase mu znělo vyčerpání. „Taky to bylo dost hladké.