~ Cassidy ~

Rosalind ze sebe vydala přiškrcený smích, jakmile jsme se dostaly do bezpečné vzdálenosti – dost daleko na to, abychom si byly jisté, že nám ti chlapi už nejsou v patách.

Zaklonila hlavu a znovu se zasmála, ten zvuk se rozplynul v nočním vzduchu. Bylo deset hodin večer a těch pár lidí kolem na nás zíralo, jako bychom přišly o rozum.

„Jsem ráda, že ti to přijde vtipné,“ řekla jsem suše,