Archer

Zíral jsem na její vzdalující se záda, než za sebou zavřela dveře.

„Do prdele!“ kopl jsem do prázdné plechovky u nohy. Den už byl v troskách.

Byl jsem to já, kdo výslovně požádal Maeve, aby ji objednala jako organizátorku večírku. Chtěl jsem ji znovu vidět, dokázat jí – a možná i sobě –, že jsem se přes to přenesl.

Ale vidět ji znovu, jak vypadá stejně krásně jako před pěti lety, s těma mod