Adria

Měla jsem pocit, jako by svět byl zahalen v mlze. Neslyšela jsem nic, ale viděla jsem a dokázala jsem přemýšlet. Věci nepomáhalo ani to, že mi v uších zvonilo.

V mysli jsem měla vrytý jeden obraz. Tátův.

Konečně jsem ho znovu viděla po deseti? Jedenácti letech? Rozhodně vypadal mladší a já byla ochotná všechno obětovat, abych mohla jít s ním. V tu chvíli jsem nemyslela na nikoho jiného než n