Archer

„Mami, nejsem malé dítě.“ „Ne, jsem v pořádku.“

Pomalu jsem otevřel oči. Adria seděla na kraji postele, zády ke mně a s telefonem u ucha. Drbala se ve vlasech a zasténala.

„Panebože.“ Odtáhla telefon od ucha, podívala se na něj a pak ho zase přiložila zpátky. „Je 4:29 ráno. Je moc brzo,“ zamumlala a pak ztichla.

Sledoval jsem ji, aniž bych ji přerušoval. Věděl jsem, že mluví se svou matkou.