O deset měsíců později

Adria

„Panebože,“ vydechla jsem a zírala dolů mezi svá roztažená stehna, zatímco mě Archer pevně držel za ruku. Sám to všechno tiše, možná až fascinovaně pozoroval.

„Vedete si skvěle, paní Vaneová. Už vidím hlavičku. Potřebujeme, abyste ještě trochu zatlačila,“ řekla lékařka a pak na mě povzbudivě mrkla.

Archer mi povzbudivě stiskl ruku a pak mě pohladil po vlasech.

„Zvládne