Před dvěma lety byla Elara v podstatě vyděděncem rodiny. Rodiče ji u sebe nechtěli, bratři k ní cítili jen zášť a i Nyles – ten, kterému byla od dětství slíbena – se k ní choval jako k odpadu. Připadala si jako smetí pohozené v příkopu, jako by si všichni jen přáli, aby zmizela.

A tak se upínala k sebemenším náznakům, že by na ní někomu mohlo ještě záležet.

Pak jí jednoho dne Nyles zavolal. Řekl j