Kaelith se vracela k vědomí, jako by ji někdo pomalu vlekl z hlubin oceánu. Cítila se těžká, utlumená a omámená. Na ruce cítila jemný tlak, který zesílil, jak hlasy kolem ní nabývaly na intenzitě. Chtěla, aby přestaly. Právě tato touha ji hnala k hladině toho oceánu.

„Neodejdu, dokud se neprobudí.“

„To může trvat dny!“

„Probudí se brzy a pak je začnu stopovat.“

„Graevene, musíš myslet na smečku ja