Graeven kráčel po schodech vedoucích do podzemí domu smečky. Stráže na prvním stanovišti ignoroval. Na druhé stráže u vchodu do vězení musel jen zavrčet, než mu ustoupily z cesty. Zatímco kráčel vlhkou chodbou, ruce se mu sevřely v pěsti.

„Kde je?“ zařval.

Stráže u stěn nadskočily. „K-kdo, pane?“

Graeven se postavil tváří v tvář tomu, který promluvil. „Moje osudová družka.“

„Vaše osudová družka?“