Graeven hleděl do stropu své zatemněné ložnice dlouho do rána. Kaelith ležela schoulená vedle něj, zády k němu, obličejem k oknu. Naklonil se nad ni a sledoval kontury její tváře, zatímco spala. Tentokrát sebou necukla, když se nad ní pohnul, což mu trochu uklidnilo nervy.

Modřiny podél čelisti a kolem oka se konečně měnily na hojivě zelenožluté. Vydechl si a lehl si za ni, kolena přitiskl k jejím