ELOWEN

Čas běží. Slyším to v každém jeho namáhavém nádechu. Jeho krev kape na podlahu a každá kapka je vteřinou blíž k jeho smrti. Kůži má křídově bílou a oči propadlé, ale chová se, jako by se nic nedělo. Tvář má přísnou, ale vidím to nepatrné cuknutí, když se pokusí pohnout.

Přecházím po pokoji. „Jen mě nechte dojít pro Kyriho,“ prosím. Nemůžu se dívat, jak někdo takhle znovu umírá. Nepřemýšlím