ELOWEN

Tunely jsou tmavé, velmi tmavé. Není tu žádné sluneční světlo a teplota je mrazivá. Sotva vidím obrysy Vokara kráčejícího přede mnou, i když si moje oči na tmu už zvykly. Vzduch v tunelech je vlhký. Jednou rukou se vedu podél stěny, abych se udržela a nezakopla. Mezi cihlami prosakuje voda a pokrývá mi konečky prstů. Moje druhá ruka je však v té Vokarově příjemně v teple. Jeho velká dlaň tu