VOKAR

*Jsi hanba, nic nedokážeš, jsi slabý.*

Slova mého otce mi zní v hlavě a nikdy jsem s ním nesouhlasil víc. Zařvu proti mramorové zdi a vší silou do ní udeřím pěstí. V hutném kameni se objeví trhlina a jsem si jistý, že jsem si právě zlomil dva klouby. Popálenina od stříbra je na mé ruce stále vidět; udeřím do zdi znovu.

Zvuk mého vytí se odráží od stěn. Jsem si jistý, že ho slyší každý vlkodl