ELOWEN

Látka mého kašmírového svetru vydá hlasitý trhavý zvuk, když ji Vokar svými velkými prsty rozervne. Kašmír nemá šanci. Strhne ze mě látku, až z ní na podlaze zbude jen malá hromádka.

Chytí mě za vlasy a zakloní mi hlavu. Naprázdno polknu a Vokar se ke mně nakloní s tvrdým pohledem v očích. „Dávej si pozor na to, co si přeješ, malá družko.“

Pokožka na hlavě mě brní pod tlakem jeho sevření a