ELOWEN

Vokar silně zaklepe na noční stolek vedle mé hlavy. Ten zvuk je dutý a hlasitý. „Vstávej, Elowen.“ Jeho hlas chraptí u mého ucha. Šíří se hřejivě a nízko po mé páteři.

„Ne,“ zamručím a zakryju si hlavu polštářem. Váha polštáře je příjemně měkká a jen nepatrně tlumí zvuky kolem mě.

Vokar se uchechtne, vklouzne rukou pod mou noční košili a jeho teplá, drsná dlaň mi přejede po kůži. Každý dote