VOKAR

Kaelen konečně sundá ruce z očí, když vycházíme z uličky, a málem zakopne o nerovnou dlažební kostku. Opatrně se rozhlíží a já ho sleduji s tázavým zamračením.

Úlevně si vydechne, když mě spatří. Nad jeho dramatickými kousky jen zavrtím hlavou. Moje trpělivost dochází.

Kaelen za námi přišel, protože ztratil prsteny. Elowen kráčí směrem k domům a já ji sleduji, jak mizí v dálce. Obřad je za p