ELOWEN

Polykám křik a bořím obličej do Erebusovy husté srsti. Jsem si skoro jistá, že mu z kůže vytrhávám celé trsy. Erebus běží rytmickým tempem a kolem uší mi sviští vítr. Z té rychlosti, s jakou se řítíme lesem, se mi žaludek obrací naruby.

Erebus nakonec po době, která mi připadá jako věčnost, zpomalí. Když se zastaví, klesne k zemi. Nehýbu se, protože jsem jako přimrazená. Každý můj sval je z