VOKAR

Hukot řeky tekoucí vedle nás je hlasitý a uklidňující zároveň. My vlkodlaci nemáme velké vodní plochy příliš v lásce. Voda nás tíží a naše tlapky nejsou stavěné na plavání.

Erebus kňučí, zatímco sledujeme Elowen sedící na břehu. Ležíme v trávě několik stop od ní. Snažíme se jí dát prostor, i když je pro nás každý palec vzdálenosti agónií.

Elowen mlčí a oči má zakalené smutkem. Její zármutek