ELOWEN

Můj bratr mě sevře v drtivém objetí. „Dávej na sebe pozor, ségra,“ řekne Kaelen a nepouští mě.

Přísahám, že ze mě ty slzy snad vymačkává, jak se mým plicím nedostává kyslíku. „Nemůžu... dýchat,“ vypravím ze sebe.

Kaelen se nakonec odtáhne a slzy nepřestávají téct. Rozloučení s bratrem je podruhé stejně bolestivé jako poprvé. Kaelen mi dá ještě tucet varování, než nakonec zamíří k autu.

Voka